RŮST A VÝVOJ

„Milá rodino Harper, je normální, že moje miminko, kterému už je 9 měsíců, stále neleze po čtyřech? Když ji položím na bříško, začne plakat. Je tomu tak už od jejího narození. Jakmile ji položím na břicho, začne plakat a dá jasně najevo, že na břiše být nechce. Co mám dělat?“

Milá maminko,

pohybový vývoj dítěte probíhá podle určitého řádu a pravidelnosti.

Zatímco věk, ve kterém je určitá pohybová aktivita zvládnuta, se může u každého dítěte lišit (např. některé děti začnou chodit dříve a některé později), pořadí výskytu těchto dovedností je univerzální.

To znamená, že motorické dovednosti se u každého dítěte rozvíjejí ve stejném pořadí (např.všechny děti nejprve zvládnou zvednutí hlavy a trupu před tím, než se posadí; všechny děti zvládají sezení a následně chůzi atd.).

Jediná motorika, která není univerzální a nevyskytuje se u každého dítěte, je lezení. Ve skutečnosti asi 6 % dětí tuto fázi jednoduše vynechá a místo lezení používá jiné metody – převalování, ležení na břiše, dokonce i posunování se zadečkem (známé jako opičí lezení). Pokud tedy tvoje devítiměsíční děťátko stále neleze, není třeba se obávat ani jej k této motorické činnosti nutit.

Je možné, že se tato fáze brzy objeví (obvykle nastává mezi 7. a 9. měsícem) nebo ji prostě přeskočí. Důležité je však dbát na to, aby vývoj motoriky dítěte byl správný a odpovídající jeho věku.

To lze zjistit podrobným vyšetřením dětským lékařem. V tomto období je většinou důležité, aby dítě mohlo poznávat své okolí po svém a posilovalo tělo k chůzi.

Obecně platí, že v devátém měsíci by dítě mělo být schopné sedět zcela samostatně a bez opory. Je možné, že občas ztratí stabilitu, ale mělo by být schopné se vyrovnat pomocí rukou. V tomto věku také děti začínají používat nohy a kolena, dělat poskakující pohyby, což je přípravná činnost pro lezení a stavění a nakonec chůzi.

„Milá rodino Harper, mám dilema a doufám, že mi můžete pomoci – pokud dítě spí pořád na stejné straně, může se mu tvarovat hlavička? Svého chlapečka ukládám ke spánku na břicho, ale už je velký a otáčí se sám, takže chce často spát na zádech. Mám si dělat starosti a poslouchat ostatní maminky, které říkají, že se mu hlava může zploštit?“

Milá maminko,

hlavička miminka se z polohy spánku jen stěží zploští, zvláště v dnešní době, kdy jsme v životě miminka všichni maximálně přítomni a plně sledujeme jeho růst a vývoj.

Problém může nastat pouze v případě, že má miminko „měkké“ kosti (rhinitida), což pozná každý dětský lékař.

Jen musíš své miminko pravidelně brát na prohlídky, kde bude pod odborným dohledem, a nemusíš se bát.

Co se týče polohy při spaní, miminka si rychle vyberou polohu, která jim vyhovuje, a my jsme tu od toho, abychom je podpořili.

„Milá rodino Harper, mému synovi jsou 4 roky a stále ještě špatně vyslovuje slova. Poslední dobou komolí slova ještě více než dříve. Zajímalo by mě, jestli je hlavním důvodem žárlivost, protože máme v rodině další dítě – miminko mé švagrové. Myslím, že tohle může být jeho způsob, jak se snaží upoutat naši pozornost?“

Milá maminko,

každá změna v chování dítěte vyžaduje zjištění hlavního důvodu. Někdy může být užitečné pozorovat okolnosti, které mění chování dítěte, nebo co tomu předchází (co bylo komu řečeno a jakým způsobem, kdo další

byl přítomen atd.).

Chceš-li zjistit, zda se skutečně jedná o žárlivost, věnuj pozornost tomu, zda ke změně řeči dochází pouze v situacích, kdy je přítomno druhé dítě, nebo když o něm ostatní mluví.

Jaká je reakce členů rodiny v přítomnosti miminka (Nevšímají si jej? Má pocit, že si jej nevšímají?) a jaké jsou reakce okolí na jeho chování v těchto situacích.

Pokud zjistíš, že toto chování je specifické daným okolnostem (objevuje se pouze za těchto okolností), jedná se pravděpodobně o případ regresivního chování, ke kterému dochází v reakci na ztrátu pozice, kterou dítě dříve mělo, a ztrátu pozornosti, kterou mu věnovali dospělí.

Tyto reakce jsou však pro děti tohoto věku (a dokonce i starší děti) zcela běžné a normální. Důležité je dát mu dostatek času, aby se adaptovalo na novou situaci, ve které se musí dělit o pozornost dospělých s miminkem, a dávat mu stále najevo, jak je pro všechny důležitý a že jeho místo v rodině není ohroženo.

Regresivní chování obvykle trvá jen nějakou dobu a ustoupí, když dítě znovu získá pocit bezpečí a stability svého postavení.

Je však důležité, aby toto chování nebylo podporováno tím, že budete dítěti v těchto situacích věnovat zvláštní pozornost, ale spíše byste měli naznačit, že jeho pozice není ohrožena (milujete ho, je důležitý atd.) za jiných okolností (když se chová jako obvykle).

Je také velmi důležité, abyste ho nikdy nekritizovali za regresivní chování, ale zdůrazňovali výhody plynoucí z toho, že je starším bratrancem (např. je velký chlapec a umí mnoho věcí, které malé děti nedokážou).

Pokud však zjistíš, že se nejedná o chování specifické daným okolnostem, bylo by jistě užitečné (a nutné) kontaktovat specialistu na řeč, aby určil nejúčinnější způsoby, jak obtíže v řeči překonat.